Listopad 2015

Špatný den

24. listopadu 2015 v 20:08 | *-Maggie-* |  Moje kecy
Dneska jsem měla špatný den. Vůbec jsem se necítila dobře, byla jsem ve stresu (z toho, že zítra musím zase do práce) a tak jsem JEDLA. Jedla a koukala na Grey´s Anatomy .. což už jsem viděla 2 krát (má to 12 sérií s cca 20 díly v každé), jsem v 8 sérii, zase.

Apoň, že už za měsíc jsou Vánoce. Jedna z mála důvodů se na něco těšit.

Anyway, sorry za moji náladu, ale říkala jsem si, že jestli se vracím na blog, tak tu fakt chci být... :)
Bye

Design 1.4 - Kristen Stewart

23. listopadu 2015 v 19:15 | *-Maggie-* |  Designy
Název: Kristen Stewart
By: *-Maggie-*
Od: 22.11.2015
Do: 3.12.2015

Náhled:

Tak snad se Vám líbí :) Nevím proč mi to ale po levý straně dělá neplechu .. taky se vám tam kolem menu zobrazuje asi 2px bílý okraj? :(

Mějte se famfárově! :)

Kde je to kouzlo?

20. listopadu 2015 v 18:28 | *-Maggie-* |  Moje kecy
Vidíme to všude kolem sebe.
V časopisech, reklamách, v televizi - ve filmech a seriálech, ale kde to doopravdy je? Kde je kouzlo života?


Ráda bych to věděla, protože já to opravdu nevidím. Každý den nás obklopují smějící se obličeje "šťastných" lidí, kteří jsou spokojeni se svým životem - ať už kvůli tomu, že si koupili nejnovější mop z teleshopingu, nebo že našli pravou lásku. Je to všude kolem nás, ale je to i V NÁS?

Já to v sobě rozhodně necítím. Nejsem šťastná, jsem nešťastná. A připadá mi to hodně absurdní a smutný, že člověk, kterýmu je jen 20 let je už tak strašně nešťastný, jako jsem já. A bohužel to slyším čím dál častěji i od lidí mladších než jsem já. "Děcka" ve školách (omlouvám se za to označení) jsou strašně nešťastný z toho, že se rozešli se svými"partnery" (kterým je taky 14), že jim rodiče zakazují kouřit a že dostávaj 4-5 ve škole. Což jsou jakoby kraviny (pardon), ale všichni to cítí nějak moc silně.

Co se to sakra děje?! Proč se s pokrokem o tolik vzdalujeme od toho co tolik chceme? A co vlastně chceme?

Kdysi to bylo jasnější, člověk měl jen nejzákladnější pudy, kterých se držel a to bylo vše. Teď jsme tak nenasytní, že to snad ani není možné. Ale to trochu odbíhám od toho, co chci říct (o tom možná napíšu jiný článek).

Je mi 20, chodila jsem jako všichni na základku - kde jsem už tehdy byla nešťastná a mírně šikanovaná (ale fakt jen mírně, plno lidí to mělo horší), chodila jsem na střední - kde jsem to první dva roky taky nesnášela, ráno jsem se musela vždycky vyzvracet, než jsem šla do školy, protože jsem byl natolik ve stresu - A Z ČEHO? Ze života. A proč? Protože všude kolem je advertizováno štěstí, které jsem doopravdy neviděla. Vždycky, když jsem si našla kamarádku, opustila mě. Vždycky, když se mi líbil nějaký kluk, neměl o mě zájem. KOUZLO života u mě nebylo k nalezení. Uplynuly další 2 roky a já se konečně cítila aspoň trochu pochopena a akceptována. Ale co se nestalo, škola skončila. Všichni si šli po svém a já byla zase sama. Tak jsem šla na vejšku. ... No, co k tomu říct. Pro člověka, který je ve svém životě na místě, kde potřebuje mít někoho dalšího než jen sebe, vejška není zrovna správná. Tam si jde každý po svém. Jeden za jednoho a jeden za sebe.

Tak jsem se školou skončila. Ale co teď? Co dělat, když sedíte doma a nevěříte, že život má cenu? Když nemáte s kým se o takové myšlenky podělit? A když už se o ně podělíte, dostane jen nepochopení? ... Plus se vám začne rozpadat i rodina. Najednou jste ve finančním presu a jste ještě pod větším tlakem než jste byli? .. Najdete si práci. .. Ano, to se skvěle řekne, ale když nevíte co chcete dělat, je to trochu složitější. Navíc, když jste jako já pekelně stydliví a interakce s lidmi vás děsí, je to ještě těžší.

A nejhorší na tom asi je, že se vám snaží pořád někdo radit. Je sice supr, že se o vás někdo zajímá a dělá si starosti, ale rady skoro nikdy nepomůžou (aspoň mně ne).

Achjo. Už tady blábolím a asi jsem totálně vyjela z kolejí toho, co jsem chtěla říct. No nevadí.

ŽIJU ŽIVOT BEZ KOUZEL
a je to opravdu na nic.